Obsah článku
Pokud s bitcoinem začínáte nebo jste jen lehce pokročilý uživatel, může pro vás být matoucí to, jak se pracuje s bitcoinovými zůstatky v peněžence. Funguje to totiž dost odlišně od tradičních bankovních účtů – celý systém je postaven na specifickém modelu zvaném UTXO (Unspent Transaction Outputs – neutracené výstupy). Tento princip se může na první pohled zdát složitý, ale za chvíli zjistíte, že to není nic neobvyklého a dokonce podobně fungují i klasické peníze v klasické peněžence.
Peněženky a adresy
Nejprve si ujasněme pojmy. Slovo peněženka se v bitcoinovém prostředí používá v několika významech a je to trochu zamotané. Může jít o hardwarové zařízení, jako je Trezor, či softwarovou aplikaci typu Blockstream. V rámci jedné takové peněženky pak lze vytvořit další účty, například i s pomocí passphrase, kterým se ale občas říká také peněženka. A každý takový účet nakonec pracuje s množstvím bitcoinových adres, které slouží pro příjem a ukládání prostředků. A i adresám občas někdo říká peněženka. Abychom v tom měli jasno, tady je bitcoinová hierarchie:
- hardwarová nebo softwarová peněženka (obvykle máte jednu, dvě)
- konkrétní účty uvnitř ní (může jich být neoemezené množství)
- jednotlivé bitcoinové adresy (opět neomezené množství, dokonce byste měli mít pro každou transakci novou adresu)
Jak to chodí se zůstatkem v bance
Ve vaší bance je zůstatek prezentován jako jedno číslo, které se neustále mění přičítáním či odečítáním příchozích a odchozích plateb. Vše probíhá v centralizované databázi, kterou spravuje banka.
Pokud máte na účtu 50 000 Kč, po zaplacení nájmu 15 000 Kč se v databázi změní hodnota zůstatku na 35 000 Kč. A když přijde výplata 40 000 Kč, tak se číslo zůstatku zase přepíše na 75 000 Kč. Reálně se tedy pouze mění jedno čísílko a klient se musí spolehnout na to, že banka neudělá chybu.
Bitcoin a UTXO model
U bitcoinu je logika zcela odlišná. Každá adresa může obsahovat libovolný počet neutracených výstupů (mincí) a peněženka umí generovat nekonečné množství adres. Bitcoin se tedy neřídí modelem jediného zůstatku jako banka, ale funguje jako soubor jednotlivých transakčních výstupů. Každá příchozí platba tedy vytvoří nové UTXO na vaší adrese a to je nedělitelné – pokud potřebujete utratit menší částku, musíte utratit celý výstup a zbytek se vám vrátí ve formě nového UTXO na novou adresu.
Celé to působí dost složitě a proto je od toho uživatel odstíněn a pokud nechce, jednotlivé UTXO nevidí – peněženka mu výsledný zůstatek agreguje do jediné částky. Pokročilý uživatel se ale samozřejmě může na svá UTXO v peněžence podívat.
Ve skutečnosti to ale zase tak složité není, protože podobný princip známe všichni z používání hotovosti. Když máte v peněžence například jednu tisícovku a potřebujete zaplatit 350 Kč, není možné utrhnout kus tisícovky. Předáte protistraně tisícovku a ta vám vrátí 650 Kč zpět například jako pětistovku a padesátikorunu – máte dvě nové neutracené mince (UTXO).
Význam UTXO pro transakční poplatky
Důvod, proč je dobré princip UTXO chápat, souvisí s poplatky. Ty se v bitcoinové síti určují podle datové velikosti transakce a tu určuje i počet UTXO v ní. Čím více výstupů musí transakce zahrnovat, tím více místa zabere v bloku a tím dražší bude. Prakticky je tedy vždy levnější zaplatit jedním výstupem, než deseti menšími výstupy. Pokud si to opět představíme ve světě klasických peněz, tak zaplatit tisíc korun jednou bankovkou je pro prodávajícího rozhodně příjemnější, než když mu na pult vysypete tisíc korunových mincí. Dokonce je od vás nemusí přijmout – zákon mu ukládá přijmout do padesáti mincí, více nemusí.
Z výše uvedeného plyne, že je nerozumné vyrábět si v peněžence spousty malých UTXO, protože v budoucnu může být problém s nimi zaplatit za rozumný poplatek. Není proto například ani příliš rozumné posílat si do peněženky každý drobný nákup bitcoinu za pár stovek. Pokud si pravidelně spoříte malé částky formou DCA, počkejte vždy až se vám nahromadí větší částka a tu odešlete do své peněženky. V dnešní době vypadá jako rozumná částka třeba 100 tisíc satoshi, ale může se to měnit s růstem ceny bitcoinu i růstem poplatků.
Pokud se vám v Trezoru nahromadí mnoho menších transakcí, můžete je jednoduše zkonsolidovat do většího UTXO tak, že si pošlete transakci sami sobě. Opět funguje analogie s penězi – je to to samé, jako když odnese do banky sto padesátikorun a odnesete si jednu pětitisícovku. A protože za konsolidační transakci zaplatíte normální poplatek, je dobré dělat konsolidace v době nízkých polatků.
S konsolidací to ale nepřežeňte. Není chytré zkonsolidovat vše třeba do 10 milionů satoshi na jednu minci. Pokud budete v budoucnu bitcoinem platit, nezapomeňte na to, že ten, komu platíte, může vidět zůstatek po transakci. A když si budete kupovat třeba mobil za deset tisíc, tak nechcete, aby prodávající viděl, že jste ho platili mincí v hodnotě čtvrt milionu korun a 240 tisíc vám zbylo.
Bankovní zůstatek vs. UTXO – výhody a nevýhody
Jeden zůstatek v bance:
+ jednoduchost, práce jen s jedním údajem
+ intuitivní a snadno pochopitelné pro klienta
– centralizace a nemožnost nezávislého ověření správnosti dat
– zranitelnost vůči chybám či podvodům v rámci jednoho subjektu
UTXO model:
+ decentralizace a možnost ověřit stav nezávisle každým uzlem v síti
+ transparentnost a odolnost vůči výpadkům díky distribuci dat
– vyšší nároky na správu, úložiště a výpočetní výkon
– vyšší poplatky při fragmentaci zůstatku do mnoha malých UTXO
– pro uživatele méně intuitivní představa o „zůstatku“ (peněženky to ale řeší a ukazují jednu částku)